úterý 14. července 2009

Na meníčko


Nikdo nemá čas uvařit oběd. Nevadí, od toho máme plné město restaurací. Jdeme na meníčko. Vybrali jsme podnik s velkou, oplocenou zahrádkou. Děti potřebují výběh. Pro jistotu. Aby s námi ostatní hosté nevyběhli.

Děti se chovaly vzorně. Štěpán toho víc navykládá než sní, ale do restaurace chodí rád. Cyril nevykládal nic, snědl o něco víc a jeho úsměvy nenechaly stín pochyb na tom, že i on považuje oběd v restauraci za báječný nápad.

O tatínkovi není třeba mluvit. Jeho vztah k pečené kachně byl intenzivní a vášnivý. Už dlouho si prý tolik nepochutnal. Usmívám se a neberu to jako urážku svého kuchařského umění. Všichni jsou najezení a spokojení. Nic nám nechybí. Jen se odkulit po dobrém obědě zpátky domů.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Jojo, "lestaurace" M. taky miluje a V. taky. A když si dají hranolky, jsou na vrcholu blaha:-)). Pendula

 
Christmas Hampers
Christmas Hampers

Study in Australia
Study in Australia