A už jsme tu. V Rajecké dolině, pod vrcholy Lúčanské Malé Fatry. V krajině, se kterou nás pojí vzpomínky na dětství. Zážitky z rodinných dovolených i dětských táborů u Sľnečných skál se nezapomínají ani po dvou desítkách let.
Takové Čičmany, například. Nádherná malovaná dědina na konci světa. Černé dřevěnice zdobené bílými ornamenty. Jinde nic takového neuvidíte, jen tady. Ale já si řeknu Čičmany a naskočí mi spíš chuť lahodných buchtiček se šodó, které jsem tu měla kdysi k obědu. Bylo mi snad deset, sotva víc.
Po čtvrtstoletí znovu na místě činu. Dřevěnice jsou stále stejně malované a malebné. Naše rodina se ze čtyřčlenné změnila na desetičlennou. Brouzdáme dědinou a sbíráme indicie k místní keši. Jdu podél Rajčianky a počítám mostky, když mi do oka padne povědomá budova. Tady to bylo! Nejlepší buchtičky se šodó na světě. Mám? Nemám? Ale ne, dovnitř nejdu. Dětské iluze se nesluší bořit.
Žádné komentáře:
Okomentovat