Otrnulo mi. Žaludek při troše opatrnosti už skoro nezlobí. Je nádherný letní den. Jako malovaný. Jedeme na výlet. Rozhodnutí padlo velmi náhle. Vlak jede za dvacet minut. Honem. Podařilo se mi vzít všechno potřebné. Svačinu, pití, plínky, peníze, krém na opalování, kapesníky i krosnu. Obě děti. Ale myšlenka na foťák mi bleskla hlavou až při poklusu na nádraží. Na vrácení už je pozdě.
Litovala jsem. Fotonáměty se cestou přes rozzářené letní louky stavěly do řady a dělaly na mě dlouhý nos. Nádherné krajinky. Bílé beránky na nebi. Krávy na pastvě. Studánka. Orobincem zarostlý rybníček. Kytky, všude nádherné kytky! A těch motýlů! Desítky pestrobarevných krasavců pózovaly jak na módní přehlídce. A já je nemohla vyfotit.
Ale já se nevzdávám tak lehce. Večerní návrat spokojené bandy domů. Vyvýletované děti jdou večeřet, já beru foťák a jdu na lov motýlů. Všude jenom samý bělásek. Navíc nemám teleobjektiv. Je to loterie. Nakonec jsem přece jen vytáhla výherní los. Motýl jako symbol dnešního krásného, slunečného, veselého a pestrobarevného dne, je tu!
Žádné komentáře:
Okomentovat