Živel

Můj žaludek je stále na válečné stezce se zbytkem mého těla. Ale hlava už má roupy. Hrad Buchlov dnes okupují kovářské výhně. To by bylo zajímavé podívání pro kluky. Nemluvě o tom, že tam mám neodlovenou keš.

Blázníš? Doma budeš! Manžel a maminka mají vždycky pravdu. Tak jeďte beze mě, škoda přijít o zajímavou podívanou. A zajímavá podívaná to prý opravdu byla. Rozžhavené pláty železa žhnuly, od kovadlin odletovaly jiskry. Bác, bác, jásal Cyril.

Jiný živel a jiné bác se staly nečekaným završením výletu. V buchlovickém parku Štěpán tak dlouho ztřeštěně běhal kolem fontány, až ztratil rovnováhu a vykoupal se. Celý. Bác i s botama.

Ale jinak se prý všichni dobře bavili. O tom nepochybuju. Chechtali se ještě při příjezdu domů. I náš žabincový živel.