Poslední dny jsem poněkud monotematická, ale nemůžu si pomoct. Jsem z vydařené zimy u vytržení. Dokud mé nadšení nevyprchá, snažím se ji portrétovat ve všech podobách.
Ráno bylo velmi studené. Teploměr ukazoval mínus čtrnáct. A podle zákona schválnosti jsme s Cyrilem museli odvést Štěpána do školky sami. Venku nejlíp nedýchat, i nosní dírky se chladem lepily k sobě. Ale za odměnu na stromech baldachýn mrazivého krajkoví.
Mráz není žádný děda, nýbrž čaroděj. Ovládá bílou magii. Stačí mu se jen dotknout a tisíce borovicových jehliček obleče do svatebního. Ale na moje ruce, alergické na chlad, vytáhl temnější čáry. Pár minut bez rukavic a všechny ty jehličky cítím pod kůží, až teče krev. Černokněžník jeden.
2 komentáře:
Tý jo, krásná fotečka!!!
Příroda dokáže neuvěřitelný věci!! ;o))
Buli, fotka krásná, ale koukám, že dnes mám naprosto nechtěně téměř stejný začátek komentu. :o) Měla jsem se k tobě kouknout dříve, teď už to přepisovat nebudu.
Okomentovat