Mlhavý most

O železniční most jsem se fotograficky pokoušela už mnohokrát. Za jasné modré oblohy i deště, s říční hladinou zčeřenou i jako olej. Nikdy to nebylo ono. Prostě obyčejný most.

Dnes poránu se most nad zamrzlou řekou koupal v hustém mléčném závoji. Zdálky nebyl téměř vidět. Zato slyšet byl zřetelně, ó jé. Průjezd vlaku rozřinčí plechy a dunivý břinkot se nese dodaleka.

Od útlého dětství bydlím na doslech od mostu. Naučila jsem se ten zvuk nevnímat. Kupodivu to jde. Ale že by most úplně zmizel, to si představit nedokážu. Zkracuje mnoha pěším a cyklistům cestu. I nám. A stojí tam odjakživa. Našla jsem na něm svoji první keš.

No zkrátka jsem moc ráda, že v té mlze nezmizel nadobro.