Štěpán zítra odjíždí s babičkou a dědou na týden na hory. A já už jsem dlouho nefotila žádné jídlo. Ergo kladívko, zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Upečeme Štěpovi s sebou buchty a bude co fotit.
Takhle jednoduše to bylo naplánováno. A jako obvykle se to zvrhlo. Tedy jenom v jednom ohledu. Pečení probíhalo na jedničku. Štěpánek válel krásné kouličky, plněné tvarohem a mákem. Já je sázela na pekáč, trouba pekla, buchty voněly. Manžel slintal.
A jsme u toho. Jakékoliv buchty mají v naší domácnosti velice krátký život. Rána nedočkají. Vinu za buchtovou genocidu neseme svorně všichni, rovným dílem. Štěpán s sebou žádné buchty nepoveze. Nemá už co. Aspoň, že jsem je stihla vyfotit. Byly výborné. Dostanou metál in memoriam.
1 komentář:
Metál in memoriam mě teda dostal :-)))
Okomentovat