Obvyklé úterní setkání maminek s dětmi nám jeden zmatený manžel a jedna velmi nepozorná domovnice trošku zdramatizovali. Klíče od rodinného centra při složité předávce doputovaly úplně jinam a nebyly k mání.
Nastoupil plán B. Skončili jsme všichni u nás. Je to nejblíž a místa je tu habaděj. Děti se zanořily do Štěpánových a Cyrilových hraček, maminky si jako obvykle pustily pusu na špacír. Já zajásala, že mám co fotit.
Přiznám se, pohořela jsem na všech frontách. Zachytit hrající si děti v rozumné kompozici se zadařilo jen výjimečně. Ale v tom případě snímek kazí neostrost, přesvícení nebo jiný nepodarek. Vyšlo mi jen pár portrétů. Naštěstí i ten nejkrásnější, měsíc staré miminko. Mohla jsem si ho i pochovat, heč.
2 komentáře:
Nádherná fotka a úúúžasnej úsměv - takovej "vševědoucí".... :))
Co dodat, je slaďoučkej, připomněl mi Todíka, on byl taky takovej drobounkech, jemňounkej.
Okomentovat