Být malíř, maluju krajinky. Rozhled po širých rodných lánech mě dojímá a hlavně se mi v krajině nejlíp dýchá. Střecha nad hlavou mě omezuje. Na marši pod volnou oblohou jsem blažená a svobodná.
Tudíž i dnes jsem raději utekla od portrétování zanícených bobistů, Štěpánka s neteřemi, k focení přírody. Možná je v tom i kapka zbabělosti. Přece jenom k zachycení lidí je potřeba mnohem větší fotografická zručnost. Krajina neuteče, neobrací se zády a nekafrá. Stojí, vlastně leží, a pózuje. Stačí čekat jen na dobré světlo.
Ideálního světla jsem se dnes nedočkala. Fotila jsem ale i tak. Podle předpovědi počasí sníh za pár dní z větší části zmizí. Tak aspoň jedna krásná zimní krajinka na poslední chvíli.
Žádné komentáře:
Okomentovat