Když jsme byli posledně obhlížet labutě a kachny na řece, Štěpánka mrzelo, že pro ně nemáme žádné žrádlo. Tak jsme doma schválně vyrobili zbytky a dnes dopoledne vyrazili znovu.
Divím se, že labutě nejdou ke dnu jako přecpané žoky. Lidé se starým pečivem se střídají jako procesí. Není chviličky, kdy by tam někdo nestál a nekrmil. A labutě se pokaždé předvádějí jako zoufale hladoví ptáci. Plavou o závod kamkoliv, kde se zašustí igelitem. Vybíhají na břeh v touze urvat co nejvíc. O každé sousto ve vodě je bitka.
Štěpánek měl aspoň skvělou zábavu. Řičel nadšením nad každým úlomkem pečiva, o který labutě svedly lítý boj. Když mu labuť párkrát chleba vyškubla přímo z ruky, byl to pro něj adrenalinový zážitek. Lepší než cirkus a zoo dohromady. Obyčejné krmení labutí.
2 komentáře:
Téééda, super fotka a koukám, jakej je Štěpánek nebojácnej! Já bych se jí bála:)) Pendula
Pěkný moment, pěkná kompozičně. Štěpánek je odvaha, my se takhle zblízka docela bojíme.
Okomentovat