Cestou k prababičce provádím námětové foto cvičení. Schválně nejdu obvyklou cestou, kličkuju uličkami. V první řadě hledám kytky, ale marně. Pak mi do cesty vběhne kočka. Neuteče, i když ji cvakání závěrky leká.
Je čtyřbarevná. Jak příznačné. Přesně tak vypadala babiččina první kočka, kterou si pamatuju. Dali jsme jí jméno Paculka, Packa. Milovala vařené brambory. Další kočky mi v hlavě neuvázly, až ta poslední. Černý kocour Matěj. Aby si ho nepletla se sousedovým, odbarvovala mu babička chlupy na hlavě kysličníkem. Byl to jediný kocour se zrzavým přelivem široko daleko.
Už není. Je v kočičím Pánu. A další kočku už babička nechtěla. Ani nevím, jestli některou z jejích koček najdu někde na fotce. Asi ne. Ale vzpomínek je pod povrchem schováno hodně, jak vidět. Stačí letmo potkat cizí kočku.
1 komentář:
krásná číča, nám se zatoulala nedávno..
Okomentovat