Moje babička Antonie má kamarádku Kamilu. Velmi dobrou kamarádku, znají se desetiletí. Kamarádka Kamila měla velmi dobrou kamarádku Ludmilu. Znaly se odmala. Kamarádka Ludmila byla babička mého manžela. Svět je malý.
Jako pozůstatek po tvorbě kalendáře pro tchýni mi v počítači zůstaly naskenované staré fotky jejich rodiny. Je na nich i babička Ludmila zamlada. A řada dalších lidí, které kamarádky Antonie a Kamila v mládí znaly a vídaly.
Babička Antonie byla na fotky velmi zvědavá. Vzala jsem k ní tedy digitální fotorámeček. Shodou okolností se u babičky zrovna objevila kamarádka Kamila. Ze starých, unavených a trochu smutných paní se u fotorámečku staly rozesmáté povídalky. Tolik historek a vzpomínek jsem dlouho neslyšela. Taková holčičí drbárna. Jedné je skoro devadesát, druhé sedmdesát pryč. Ale vevnitř jsou celé ty roky pořád stejné. Prostě kamarádky.
Žádné komentáře:
Okomentovat