Co jsme vlastně dělali, když jsme měli jenom jedno dítě? Škoda, že výhody podobných situací člověk zjišťuje až zpětně. Štěpánkův pobyt na horách z nás dočasně udělal jednodětné rodiče. Tolik volného času ani nepamatujeme!
Na střídačku jsme si dopřáli čas pro své osobní záliby. Muž proseděl dopoledne nad šachovnicí. Se silným soupeřem uhrál remízu. Dobré skóre.
Moje bylo odpoledne. Štěpána jsme směnili s babičkou za auto, jsem mobilní. Posbírat tudíž pět keší po okolních vesnicích byla hračka. Taky dobré skóre. Foťák výletoval se mnou. A co jiného fotit v terénu než zase krajinky.
2 komentáře:
Koukám tady na tu krajinku už nějakou chvilku a přemýšlím.. je mi jasný, že světlo si člověk neobjedná - ostatně to by mohla být jedna z kapitol té knihy - "Světlo odchází s dětmi" - mám tu zkušenost, že když jsem někdy konečně bez dětí a tudíž mám pocit, že můžu vklidu dělat pěknou fotku, tak je zaručeně odporný světlo :-))) Ale ta krajinka je vzhledově moc pěkná, i zvolený záběr. Možná bych zkusila alespoň kus toho ošklivéhho nebe uříznout, nechat jen 2-3 cm.
Jo, jo - souhlas. Ale je to úžasný místo. Určitě to chce ještě nafotit i za lepšího poáska -místo máš vyhlídlý.. půjde to snadno. Moc příjemnej pohled...
Okomentovat