Počasí posledních dní mě uvrhlo do deprese. Místo modrého nebe nehybná olověná duchna. Svět bez barev, bez vůní, bez naděje. Únor je mi nejprotivnějším měsícem. Zima už je dlouho, do jara daleko.
Ale dnes konečně po obědě vysvitlo sluníčko a vytáhlo nás s Cyrilkem na procházku. Mířím najisto k vilce na rohu ulice. Tam mívají k vidění první jarní květinky. Ale moc nedoufám, začátek února je přece jen brzy.
V zahrádce se na nás vesele smály žluté talovíny. Deprese ze mne spadla obratem. Brzo bude jaro! Už je to jisté, rozkvetly první kytičky!
2 komentáře:
Ha, další do party - dneska to jarem prostě dýchá všude.
Krása!! Akorát jsem se ozastavila nad Talovín a zjistila jsem, že já mám naučený slovenský název a to je Tavolín:-)))Pendula
Okomentovat