Při rýmě se nejlíp dýchá venku. Ani jsem neprotestovala, když Štěpán dopoledne vyjádřil přání jít lyžovat. Nabalila jsem jedno dítě, druhé dítě, lyže, lyžáky, přilbu a hurá na kopeček do lesa.
Ještě jsme tam nelyžovali, zdál se nám moc placatý. Ale při porovnání s dětskými loučkami na sjezdovkách v okolí z toho nevychází nijak špatně. Ba naopak. Jenom vlek musí dělat matka.
Cyril v kočáře spal jen krátce a po probuzení mu nechutnal svět. Hnout se metr od kočáru znamenalo psychické zhroucení batolete. Krom hry na výtah jsem tedy provozovala i sprinty na krátké tratě. Kopeček, kočár, kopeček, kočár. A mezitím, ani nevím kdy, jsem párkrát vytáhla foťák. Jen tak zdálky, dokumentačně. Štěpánovi to stejně nejlíp šlo, když jsem byla co nejdál. Jestli oni se na mě s Cyrilem nedomluvili.
Žádné komentáře:
Okomentovat