Sněží a sněží a sněží. Co doma, pojedeme na výlet. Autobusem k babičce a rovnou na celý den. Cyril cestou usnul, takže Štěpána jsem ve dveřích předala babičce a šla po vesnici vozit kočárek se spáčem. Foťák s sebou, jak jinak.
Hledám v tom bílém pekle zajímavý záběr. Brána do JZD je otevřená. Drze vjíždím dovnitř. Vyplatilo se. Hned za plotem visí na plechové boudě galerie střechýlů. Krásné kousky a kapou jako o závod. Výborně, kapka vody je skvělý a dosud nepokořený námět.
Kap kap. Kap kap. Kap. Cvak. Cvak. Cvak. Po několika desítkách záběrů dokážu dokonale vystihnout okamžik. Ten špatný. Rampouch naprosto bez kapky. Kap kap kap kap kap. Kapání se zrychluje. Konečně jsem na foťáku našla sekvenční snímání. Teď to půjde samo. Kapkapkapkap. Kráp! Zvednu oči od displeje a krápník nikde. Ranila ho z té tepové frekvence mrtvice.
Ale zbývá jich tam ještě víc než dost. Uáááááá, ozve se z kočárku. Tak nic, fotohrátky pro dnešek skončily. Jdeme zpátky k babičce.
2 komentáře:
Tak to je dobrej záběr, fakt zajímavý, škoda, že děcko nespolupracovalo...
Pěkně se Ti to povedlo. Dnes jsem jen lačne prolétla fotky. Dočíst bych vše nezvládla, i když i pár příběhů jsem si se zájmem přečetla.
Okomentovat