Druhý dech

Zima nás stále ještě neopouští. Naopak chytla v únoru druhý dech. Moje nadšení pro zimu, silně ochablé, se naštěstí vrátilo též. Když už ten únor být musí, nešť je tedy bílý. Rozhodně lepší než blátivé beztvaré bezčasí.

Ranní sněhové idyle chybělo jen trochu sluníčka. Po obědě sice vyhlédlo, ale to už zase nebyly na stromech bílé návěje. Člověk si nevybere. Fotograf limitovaný časovým rozvrhem svých dětí už vůbec ne.

Fotí se prostě za chodu a zastavit kvůli hledání lepšího záběru se dá jen tehdy, když Cyril zrovna usne. Od kočárku se jinak nesmím hnout na krok. Dnes to ani nebylo potřeba. Naše oblíbená zkratka vypadala působivě i rovnou z chodníku.