Máme dědu pradědu nedědu. Je náš a není náš. Nepojí nás s ním žádné pokrevní pouto. Přitom patří do manželovy rodiny už skoro dvacet let. Vzala si ho za muže manželova babička poté, co ve stáří ovdověla.
Babička už bohužel nežije, ale děda je pořád děda. Vídáme ho pravidelně. Usměvavý a velmi pracovitý starý pán dnes slavil své narozeniny. Osmdesát a ještě kousek navrch. Sešli se u něj příbuzní vlastní i vyženění, bez rozdílu. Plno jídla a povídání, jako obvykle.
Na cestě, která k dědovi vede, mám vyfocený už snad každý čtvereční metr. Originálních námětů se nedostává. Doslova na poslední chvilku jsem ulovila aspoň krásný západ slunce. Zapadalo velmi rychle. Ani jsem nestihla vylepšit záběr změnou pozice. Šlo spát po dlouhém krásném slunečném dni. Spokojené, unavené a upracované. Jako děda.
Žádné komentáře:
Okomentovat