Neomylně přesně, v šest hodin ráno, se v posteli zavrtěla střapatá hlavička. Štěpán se odběhl vyčurat a pak se jal roztahovat závěsy. Je přece nejvyšší čas vstávat.
Od okna se ozvalo nadšené zvolání. Jé, my budeme zase bobovat! Polomrtvá matka se šokem probrala k životu. Cože?! No vážně, sněží. Ježišmarjá, už zas. Nadšení pro zimu ze mě na konci března nevykřešeš už ani křemenem.
Zima už se jenom trochu vyvzteká a bude jaro. Poučil mě Štěpán. Ví, co říká. V úterý byli se školkou utopit v řece Morenu. Morena je definitivně kaput a jen se tak trošku ze záhrobí dovztekává. Jaro bude!
1 komentář:
Qué haría usted si su estrella favorita se le pusiera enfrente sosteniendo una botella de vino y le dijera…esto lo he traído para vos?
Cuando digo estrella favorita, en verdad me refiero a esa persona del choubisne que por algún misterio químico le hace sentir sofocaciones. Así como en la secundaria cuando salía…qué sé yo; cada quién.
Pues me pasó. Yo me pellizcaba secretamente para no gritar ni tartamudear mientras recibía mi vino argentino.
Horas después, entró al camerino cuando a mí a penas me cubría un brassier de encaje. Sólo miró mis ojos.
Okomentovat