Podařilo se mi dnes večer uniknout dětem. S chutí. Moje nervy potřebovaly pohladit rozhovorem s dospělými, vnímajícími jedinci na dospělá konverzační témata. Jako třeba pád vlády.
Příležitost byla nasnadě, kolegyně z práce slavila šedesátiny. Předávka dětí s babičkou, poklusem pro dárek a kytku a hurá gratulovat. Něžné útlé oslavenkyni se podařil husarský kousek. Bez sebemenšího nátlaku do mě na přivítanou nalila slivovici. Trochu mi to dalo křídla, přiznávám.
Slivovici nepiju, moc mi nechutná a naposled jsem ji měla odhadem tak před šesti lety. Stále se ještě počítám mezi kojící matky. Tak proč, sakryš, se jí prostě nedalo odolat? Asi chápu. Kolegyně je nesmírně milá, usměvavá takovým plachým způsobem. Prostě se jí nedá odporovat. Člověk jí tu radost udělá rád. I štamprlí slivovice.
Na zdraví!
Žádné komentáře:
Okomentovat