Ani jsme se neohlídli a půlka jarních prázdnin je za námi. A to si vždycky naplánuju, co toho stihnu, když děti bude hlídat muž. Zatím nestíhám nic. Pondělí bylo divoké, v úterý muž pracoval.
Tak aspoň středa je první krok k nějakému prázdninovému režimu. Konečně trocha sluníčka. Rodinná procházka v plné polní výbavě za účelem většího nákupu. Muž, jako obvykle, ověšen vším podstatným. Jedno dítě, kočár s druhým dítětem, batoh na nákup. Žena, jako obvykle, nezávazně vlaje v pozadí a fotí. Dělba údělu.
Dlužno dodat, že jsem na zádech měla druhý batoh, přes rameno foto kabelu, část cesty neumlčitelného Štěpána za ruku a celou zpáteční cestu k tomu všemu na kterési přebytečné končetině zavěšenou těžkou nákupní tašku plnou zeleniny. Jenom soumar, opravuji somár, ano osel, by na nákup do Tesca táhl dvoukilový foťák. Nám to divné nepřišlo nikomu. Fotografický koníček je zjevně prudce nakažlivá diagnóza postihující zdravý selský rozum. Táhni a foť!
Žádné komentáře:
Okomentovat