Poměrně banální pohled z okna. To bych ovšem nesměla dvacet let za tím oknem vyrůstat. V tom případě se banální nenápadně mění na sentimentální a oko za oknem jihne. A ruka se třese, příště musím vyštrachat aspoň stativ od kamery.
U rodičů na návštěvě nebývám tak často, jak by se mohlo zdát. Bydlíme blízko, ale na pravidelná posezení málokdy dojde. Následující dny to snad bude lepší. Čekají nás jarní narozeninové oslavy.
A hlavně mám ještě jeden nový pozitivní důvod pro časté pochůzky "domů". Ode dneška je u rodičů v dětském pokoji nájemník. Nájemnice na neurčito. Prababičku propustili z nemocnice. Rekonvalescenci stráví tam. Na mé posteli. Bude si číst při mé lampičce. A z okna uvidí to, co já. Banální, ale oblíbený výhled na město.
Žádné komentáře:
Okomentovat