Svět je krásný

Jaro, jaro, je to v suchu, zima už nemůže, zima už nemůže. Stoupá teplota vzduchu a míza do růže, a míza do růže.

Prozpěvuju si svěrákovský popěvek a culím se od ucha k uchu. Příroda konečně rozkvetla. Sluníčko stoupá na blankytnou oblohu a rtuť v teploměru ho ochotně následuje. Hurá, konečně přišlo jaro.

Cestou z klubu maminek Cyril usne v kočárku a já mám volné pole pro focení. Trávou na železničním náspu prosvítají fialky. Na záhonku u domu rozkvetly irisky. Vedle odkvétajících sněženek září žluté narcisy.

A přímo před domem svítí do daleka strom plný žlutých střapečků. Můj první letošní kvetoucí strom. Ale co je zač, vlastně? Hledání na internetu nepomáhá, z knihovničky tasím starý klíč k určování stromů. Zašustí pár listů a mám to. Svída dřín. Aha, takže na dřínky nemusíme na podzim daleko.

Svět je tak krásný, když kvete!