Máme návštěvu. Na celý víkend k nám přijela kamarádka, její muž a dvě děti. Poněkud rozporné je, že s kamarádkou se vidíme poprvé v životě. Přitom se známe už dva roky. To jsou ty paradoxy internetových komunit.
Pátek je oťukávací. Seznamujeme se my i naše děti. Jsou stejného věku a vypadá to, že si padly do oka. My dospělí snad též. Povídáme si a je to nezvyk, místo obvyklého klepání slov do klávesnice doopravdy živě si vyprávět. Ale hezky se na to zvyká. Jak vidno, počítač nemusí lidi pouze odcizovat, ale i sbližovat.
Děti řádí na pískovišti, já se krom povídání pokouším i o focení. Ovšem nahoufovat všechny děti do jednoho záběru se stejně nepovedlo. Na vině byl Cyril, zdrhal na skluzavku. Zaznamenávám aspoň corpus delicti záškodníka a honem odháníme děti domů. Letí sem bouřka. Parádní kousek, i s krupobitím. Teď by se venku fotilo, ale nejde to. Dnes je dětí plný dům a přednost má něco jiného. Přijela vzácná návštěva.
1 komentář:
Tak tohle je úžasnej záběr!!
Okomentovat