Dnešek pasuju na den hledání a nacházení. Ráno jsme v rodinném centru po týdnu našli ztracený Cyrilův hrneček. Třikrát sláva. Vzápětí byl pro změnu ztracen dudlík, ale naštěstí nalezen obratem. Uff.
Část večera jsem strávila vkleče na podlaze, hledajíc zámek paměťové karty. Milimetrový kousíček plastu, bez něhož foťák odmítá kartu použít a fotit. Moc jsem si nevěřila, ale i tentokrát jsem při pátrání slavila úspěch. Huráá.
Před západem slunce jsem po včerejším neúspěchu napodruhé ulovila jednu nedalekou keš. Jupííí. A odpoledne, zatímco Štěpán plaval v bazénu, jsem rozluštila souřadnice jiné tajné schránky, ukryté mysterky. Dala mi zabrat míň, než jsem čekala. Začínám se cítit nebezpečně schopná.
Ale nechval dne před večerem. Je půl desáté. Spát půjdu až za dvě hodiny. Při své roztržitosti do té doby dokážu ztratit klidně ještě i hlavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat