Rovně za šipkou

Geocaching má člověku otevírat nové obzory a ukazovat neznámá místa. Po roční kačerské zkušenosti souhlasím do puntíku. Díky lovu na plastové krabičky jsem objevila řadu krásných a zajímavých míst, kam by mě samotnou nenapadlo jít.

Dnešek to potvrdil trojnásobně. Pracovní pochůzky mě a Cyrila zavedly do městečka nedaleko. Automaticky na mapě kontroluju keše v dosahu. Jsou tu. Bez nich neodejdu. První v zámeckém parku. Zámek je na zřícení, ale park nádherný, udržovaný a veliký. Krásná procházka s kočárkem. Druhá keš u hvězdárny s originální přístupovou cestou. Mezi vodním kanálem a potokem je pruh pevné země a na něm úzká cestička. Tudy? No proč ne, kočár už projel horší terény. Pár set metrů zelenou džunglí a je tu překvapení. Kapesní hvězdárnička. Sem se jednou vrátíme.

Třetí keš mě poučila o historii místního nádraží. Koneckonců přijeli jsme sem vlakem, tudíž je to k věci. Stoprocentní úspěšnost lovu mi zvedla koutky nahoru. Culím se na svět. Cyril mi dělá zrcadlo, taky září. Aby ne. Odvedli jsme potřebnou práci a ještě se u toho královsky bavili. Výlet jako křen.