Pregnantně řečeno to byla haluz jako prase. Být vylosován z několika stovek účastníků vinohradské koštovací cyklojízdy, notabene podruhé po sobě a rovnou hlavní cenu, tomu se prostě jinak říct nedá.
Výhrou bylo posezení ve vinném sklepě pro šest lidí. S ochutnávkou i večeří. Zasloužíme si to vůbec? A kdo si to zaslouží s námi? Vybráno bylo hned. Zveme ty, kdo s námi šlapali skrz vinohrady. Kamarády geocachery.
Pan vinař z nás musel být trochu vedle. Asi naší hantýrce moc nerozuměl. Pětková keš, eftéfko, kačer, mudla, není divu. Tak jsme ho lehounce zasvětili. On na oplátku zasvětil nás do svého světa kyselinek, zbytkového cukru a sirných knotů. Lahodné zasvěcení to bylo, přelahodné.
A veselé. Voňavé. Sladké a suché. Červené a bílé. A ještě rosé. S vůní černého rybízu, višňové čokolády i posekaných kopřiv. Hlava lehká, srdce na dlani, úsměv na tváři, nohy mírně nejisté. Hned šestkrát. A šestkrát poděkování. Vinaři za nádherný večer. Štěstěně za přízeň, kterou nás poctila. Asi byla taky unavená z koštování, jinak to nevidím.
Žádné komentáře:
Okomentovat