V záchvatu ekologického chování jsem dnes pověsila prádlo ven na šňůru. Je nádherně, dvacet osm stupňů ve stínu. Opravdu hřích pouštět sušičku.
Dvě desetimetrové šňůry tmavého prádla se vyhřívají na slunku a já jen tak letmo počítám, kolik je tam mých kousků. Troje kalhoty, opatlané Cyrilovýma ručičkama a nějaké to spodní prádlo. Zbytek veskrze chlapský, ve třech velikostech. Jsme zkrátka domácnost U tří prasátek.
Dodatečně mě napadá, že je to naopak, že ta špindíra jsem já. Flek na každém tričku je mým módním doplňkem a kalhoty zapatlané jídlem pracovní uniformou. Ono to vážně ani nemá cenu prát. Jenom bych si přidávala práci. Proto je na šňůře tak málo mého oblečení.
Takže kdo je u nás tedy vrchní špinavec? Nevím, zamotala jsem se do úvahy. Ale jedno vím jistě. Rozhodně nezávidím Sněhurce péči o sedm trpaslíků.
1 komentář:
Jéé to je jak u nás!
Okomentovat