Já sám

Krmit Štěpánka byl vždycky problém. Krmit Cyrilka začal být problém až nedávno, i když z jiného důvodu. Rozhodl se jíst sám. Já sám!

Aspoň si to myslím. Dedukuju z intenzívně vykřikovaného E EE E EE É a snahy sebrat mi lžičku u každého jídla. Dobře, zkusíme to. Kaše, je-li dostatečně hustá, nečiní problému. Masozeleninový oběd je o něco horší, ale s přimhouřením všech očí to jde taky.

Ale dnes se Cyril rval o lžíci i u odpolední jogurtové svačiny. Mám? Nemám? Budiž. Tady ji máš a předveď se. Já zavírám oči a myslím na Anglii. Aj, to vlastně nemůžu, musím pro foťák. Jogurt končí ledaskde, kupodivu větší část v puse. Řekla bych, že stačí na závěr olízat bryndák a výsledek je skoro stejný, jako když ho krmím já. I když ne, rozdíl tam přece je. Jogurt jsem snědl JÁ SÁM!